| Kniha LevitikusBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Lv 24, 1-23 |
1 Lv 24, 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 Lv 24, 2 "Přikaž Izraelcům, ať ti přinesou pročištěný olivový olej, vymačkaný, k svícení, aby mohl být každodenně zapalován kahan. 3 Lv 24, 3 Vně, před oponou svědectví, ve stanu setkávání jej bude Áron každodenně obsluhovat od večera do rána před Hospodinem. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. 4 Lv 24, 4 Na svícnu z čistého zlata bude každodenně před Hospodinem obsluhovat kahánky. 5 Lv 24, 5 Vezmeš bílou mouku a upečeš z ní dvanáct bochníků: každý bochník bude ze dvou desetin éfy. 6 Lv 24, 6 Položíš je před Hospodinem na stůl z čistého zlata do dvou sloupců, šest do sloupce. 7 Lv 24, 7 Na každý sloupec dáš čisté kadidlo; bude při chlebu na připomínku jako ohnivá oběť pro Hospodina. 8 Lv 24, 8 Ať je Áron před Hospodinem uspořádá vždycky v den odpočinku, a to ustavičně. To bude mezi Izraelci platit jako smlouva věčná. 9 Lv 24, 9 Budou patřit Áronovi a jeho synům, kteří je budou jíst na svatém místě; je to pro něho velesvaté, podíl z ohnivých obětí Hospodinových. To je provždy platné nařízení." 10 Lv 24, 10 Jednou si vyšel syn jedné izraelské ženy a jakéhosi Egypťana mezi Izraelce; v táboře se dostal syn té Izraelky do hádky s nějakým Izraelcem. 11 Lv 24, 11 Syn izraelské ženy lál Jménu a zlořečil. Přivedli ho tedy k Mojžíšovi; jméno jeho matky bylo Šelomít, dcera Dibrího, z pokolení Danova. 12 Lv 24, 12 I dali ho do vazby, až by se jim dostalo jasného pokynu z Hospodinových úst. 13 Lv 24, 13 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 14 Lv 24, 14 "Vyveď toho zlolajce ven z tábora; tam všichni, kdo ho slyšeli, vloží ruce na jeho hlavu a celá pospolitost ho ukamenuje. 15 Lv 24, 15 Izraelcům pak řekneš: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese následky svého hříchu. 16 Lv 24, 16 Kdo bude lát jménu Hospodinovu, musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje. Jak host, tak domorodec zemře, jestliže bude lát Jménu. 17 Lv 24, 17 Když někdo ubije nějakého člověka, musí zemřít. 18 Lv 24, 18 Kdo ubije nějaké dobytče, nahradí je, kus za kus. 19 Lv 24, 19 Když někdo zmrzačí svého bližního, bude mu způsobeno, co sám způsobil: 20 Lv 24, 20 zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jak zmrzačil člověka, tak ať se stane jemu. 21 Lv 24, 21 Kdo ubije dobytče, nahradí je; kdo ubije člověka, zemře. 22 Lv 24, 22 Budete mít jediné právo jak pro hosta, tak pro domorodce. Já jsem Hospodin, váš Bůh." 23 Lv 24, 23 Tak promluvil Mojžíš k Izraelcům. Zlolajce vyvedli ven z tábora a ukamenovali. Izraelci učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
| | Lv 24, 1-23 |
Verš 9
Budou patřit Áronovi a jeho synům, kteří je budou jíst na svatém místě; je to pro něho velesvaté, podíl z ohnivých obětí Hospodinových. To je provždy platné nařízení."
Ex 29:32 - Áron a jeho synové budou jíst maso toho berana s chlebem, který bude v koši u vchodu do stanu setkávání.
Lv 8:31 - I řekl Mojžíš Áronovi a jeho synům: "Vařte maso u vchodu do stanu setkávání a tam je jezte s chlebem z košíku pro oběť vysvěcení, jak jsem přikázal: Áron i jeho synové je budou jíst.
1Sam 21:6 - David odpověděl knězi ujištěním: "Jistě. Žen jsme se nedotkli už předtím. Když jsem odcházel, byla těla členů družiny svatá. Cesta ovšem svatá nebyla, ale dnes bude tímto způsobem posvěcena."
Mt 12:4 - Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím?
Verš 20
zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jak zmrzačil člověka, tak ať se stane jemu.
Ex 21:24 - Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu,
Dt 19:21 - Nebudeš ho litovat. Život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu.
Mt 5:38 - Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko, zub za zub'.
Lv 24,2 - Porov. Ex 25,20 n.; 37,20.21.
Lv 24,5 - Dve desatiny (efy): 7,20 litra. Porov. Ex 25,23.40.
Lv 24,6-8 - Čistý stôl, t. j. stôl z čistého zlata (Ex 25,24). – Pozri 2,2. Ako čiastka zo suchej obety, čo sa spaľovala na oltári, volala sa pripomienkou, takisto aj toto kadidlo bolo pripomienkou vzhľadom na predkladané chleby. Kadidlo sa spálilo a chleby ostali pre kňazov. Jesť ich mohli len kňazi levitsky čistí, lebo to bolo svätosväté (2,3; 21,22).
Lv 24,10-12 - Tieto verše opisujú okolnosti a podrobné ustanovenia zákona o bohorúhaní. Príhoda sa stala, keď Mojžiš vyhlasoval zákony o svätosti a o sviatkoch (hl. 23 – 25). Meno rúhača sa neuvádza. Nebol to však Izraelita podľa otca. Hriech bohorúhania bol verejný. "Pánovo meno" – Izraeliti z úcty ani nevyslovovali zbytočne meno Jahve, lež nahradzovali ho menom Adonaj (Pán) alebo len jednoducho haššém – meno. – Zákon zakazoval zneužívanie mena Božieho (Ex 20,7), zakazoval modloslužbu a trestal ju smrťou (Ex 22,19), zakazovalo sa aj rúhanie (21,17), lež o treste nebolo ešte zmienky. Rúhanie bolo pokladané za taký veľký hriech, že bohorúhač nie je hodný, aby žil (Sk 7,57). Židia odsúdenca popravovali mimo tábora, neskoršie vonku za bránami mesta (Hebr 13,12). – Vkladanie rúk na hlavu previnilca značí, že Izraeliti počuli jeho bohorúhanie a že naozaj si zaslúži trest smrti (Dt 17,7).
Lv 24,17-22 - Porov. Ex 21,12 n. Zákon odvety bol akýmsi vodidlom pre sudcov, nie však pre súkromné osoby. Vyžadovalo sa riadne obžalovanie vinníka. Pri takýchto úrazoch bolo sa možno aj vykúpiť (Ex 21,23 n.).