  | ŽalmyBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Ž 109, 1-31 |
1 Ž 109, 1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Bože, má chloubo, přeruš své mlčení! 2 Ž 109, 2 Ústa si na mě otvírají zrádci zlí, pomlouvají mě lživými jazyky! 3 Ž 109, 3 Nenávistnými slovy mě zasypali, bezdůvodně proti mně bojují. 4 Ž 109, 4 Za moje přátelství mě obviňují, zatímco přináším své modlitby. 5 Ž 109, 5 Zlobou mi za dobrotu odplácejí a nenávistí za mé přátelství. 6 Ž 109, 6 Ustanov nad ním zlého soudce, po pravici ať mu stojí žalobce! 7 Ž 109, 7 Až bude souzen, ať je za zločince, i jeho modlitba ať hříchem je! 8 Ž 109, 8 Ať jeho život trvá jen krátce, jeho pověření ať jiný převezme! 9 Ž 109, 9 Ať jeho děti zůstanou sirotky, jeho žena ať ovdoví! 10 Ž 109, 10 Ať jeho synové po žebrotě chodí, vyhnáni ze svých rozvalin! 11 Ž 109, 11 Ať lichvář zabaví vše, co mu patří, jeho jmění ať si vezmou cizinci! 12 Ž 109, 12 Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád, ať není, kdo by jeho sirotky litoval! 13 Ž 109, 13 Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni, jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí! 14 Ž 109, 14 Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje, hřích jeho matky ať není zahlazen! 15 Ž 109, 15 Ať je má Hospodin před sebou vždycky, ať jejich památku ze země vyhladí! 16 Ž 109, 16 Proto, že na laskavost ani nepomyslel, nuzného ubožáka štval jako zvěř, mordoval toho, kdo bolest v srdci měl! 17 Ž 109, 17 Miloval prokletí, tak ať ho raní, nestál o požehnání, tak ať ho opustí! 18 Ž 109, 18 Jak oděv oblékal si proklínání, jak voda se mu vsáklo do těla, vniklo mu do kostí jako mast. 19 Ž 109, 19 Ať ho to prokletí zahalí jako plášť, ať ho vždy obepíná jako pás! 20 Ž 109, 20 Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce, ty, kteří o mně mluví tolik zle. 21 Ž 109, 21 Hospodine, Pane, ty ale zastaň se mě pro jméno své! Jsi tak dobrý ve své lásce - zachraň mě! 22 Ž 109, 22 Nuzný ubožák, to jsem já, srdce mě bolí v útrobách. 23 Ž 109, 23 Jako stín navečer ztrácím se, jako kobylka jsem větrem unášen. 24 Ž 109, 24 Od postu se mi chvějí kolena, mé tělo hubne a sesychá. 25 Ž 109, 25 Lidem jsem už jenom pro posměch, hlavami potřásají, když vidí mě. 26 Ž 109, 26 Pomoz mi, Hospodine, můj Bože, ve svojí lásce zachraň mě! 27 Ž 109, 27 Takto ať poznají, že je to ruka tvá a že ty, Hospodine, jsi to vykonal. 28 Ž 109, 28 Žehnej mi, zatímco oni zlořečí, ať se zastydí ti, kdo mě napadli, ať se zaraduje tvůj služebník! 29 Ž 109, 29 Ať se mí žalobci oblečou do hanby, ať jsou zahaleni pláštěm ostudy! 30 Ž 109, 30 Hospodina svými ústy velmi velebím, oslavuji jej mezi zástupy. 31 Ž 109, 31 Po pravici ubožáka se totiž postavil, aby ho před jeho soudci zachránil!
| | | Ž 109, 1-31 |
Verš 15
Ať je má Hospodin před sebou vždycky, ať jejich památku ze země vyhladí!
Jób 18:17 - Na zemi po něm nezbude památky, jeho jméno nezazní nikde po kraji.
Ž 34:16 - Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým, své uši naklání k jejich volání.
Verš 3
Nenávistnými slovy mě zasypali, bezdůvodně proti mně bojují.
Ž 69:4 - Křikem jsem vyčerpán, hrdlo mě pálí, vysychá, vyhlížím Boha, ztrácím zrak!
Verš 7
Až bude souzen, ať je za zločince, i jeho modlitba ať hříchem je!
Prís 15:8 - Oběť darebáků se Hospodinu hnusí, zalíbení má v modlitbě poctivých.
Prís 28:9 - Když někdo odvrací ucho, aby neslyšel Zákon, i jeho modlitba bude ohavná!
Z 109 - Žalm je od Dávida. Potvrdzuje to aj obsah žalmu, ale najmä sv. Peter (Sk 1,16-20), ktorý 8. verš tohto žalmu vykladá o Judášovi a žalm pripisuje Dávidovi.V slovnom zmysle je žalm starozákonnou modlitbou. Podobá sa žalmu 52. Žalm je však aj mesiášsky. Otcovia celý žalm považujú za priamo mesiášsky, preklínanie však odďaľujú z Ježišových úst, ktorý bol "tichým Baránkom" (Iz 53,7) a modlil sa za svojich nepriateľov.Nám je divné, a mnohí sa môžu aj pohoršiť, že žalmista - inšpirovaný svätopisec - vyslovuje kliatby proti svojim nepriateľom. Prieči sa to svätosti knihy, je to celkom cudzie láskavému Bohu, ktorý je hlavným autorom tohto žalmu, a vonkoncom to nemožno ani len obrazne vložiť do úst Ježiša Krista. Na objasnenie tejto ťažkosti niekoľko poznámok: 1. Sme v SZ, kde sú mnohé veci ešte nedokonalé, a v SZ platil ako norma spravodlivosti zákon odvety (Ex 21,12.23-25; Lv 24,17-21). 2. Tieto kliatby nie sú ani tak prianím zla, ako skôr predpoveďou, že nešľachetníka stihne zaslúžený trest. 3. Tieto kliatby nevychádzajú z pomstivej duše žalmistu, nebráni svoju vec, lež Božiu česť a Božiu spravodlivosť. 4. Žalmista sa nechce pomstiť sám osobne, ani si to nežiada, ale celú vec necháva na Pána.
Z 109,1 - "Bože, chvála moja", v zmysle, že Dávid chváli Boha a vždy ho bude chváliť.
