  | ŽalmyBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Ž 105, 1-45 |
1 Ž 105, 1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. 2 Ž 105, 2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. 3 Ž 105, 3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. 4 Ž 105, 4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. 5 Ž 105, 5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, 6 Ž 105, 6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. 7 Ž 105, 7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. 8 Ž 105, 8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, 9 Ž 105, 9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. 10 Ž 105, 10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, 11 Ž 105, 11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, 12 Ž 105, 12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. 13 Ž 105, 13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. 14 Ž 105, 14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: 15 Ž 105, 15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. 16 Ž 105, 16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, 17 Ž 105, 17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. 18 Ž 105, 18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, 19 Ž 105, 19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. 20 Ž 105, 20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. 21 Ž 105, 21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, 22 Ž 105, 22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. 23 Ž 105, 23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. 24 Ž 105, 24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. 25 Ž 105, 25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. 26 Ž 105, 26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. 27 Ž 105, 27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. 28 Ž 105, 28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. 29 Ž 105, 29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. 30 Ž 105, 30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. 31 Ž 105, 31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. 32 Ž 105, 32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, 33 Ž 105, 33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. 34 Ž 105, 34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. 35 Ž 105, 35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. 36 Ž 105, 36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. 37 Ž 105, 37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. 38 Ž 105, 38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. 39 Ž 105, 39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. 40 Ž 105, 40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. 41 Ž 105, 41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. 42 Ž 105, 42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. 43 Ž 105, 43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. 44 Ž 105, 44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, 45 Ž 105, 45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
| | | Ž 105, 1-45 |
Verš 3
Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
Ž 34:2 - Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.
Verš 38
Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
Ex 12:33 - I nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všickni již teď zemřeme.
Verš 10
Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
1Krn 16:17 - A vystavil ji Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
Gn 28:13 - A aj, Hospodin stál nad ním, a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův; zemi tu, na kteréž ty spíš, tobě dám a semeni tvému.
Gn 35:11 - Řekl ještě Bůh jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; rostiž a množ se; národ, nýbrž množství národů bude z tebe, i králové z bedr tvých vyjdou.
Verš 11
Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
Gn 13:15 - Nebo všecku zemi, kterouž vidíš, tobě dám a semeni tvému až na věky.
Gn 15:18 - V ten den učinil Hospodin smlouvu s Abramem, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, od řeky Egyptské až do řeky té veliké, řeky Eufraten:
Verš 12
Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
1Krn 16:19 - Ačkoli vás byl malý počet, a maličko byli jste v ní pohostinu.
Verš 45
Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
Ex 19:4 - Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na křídlách orličích, a přivedl jsem vás k sobě.
Dt 4:1 - Nyní tedy, ó Izraeli, slyš ustanovení a soudy, kteréž já učím vás činiti, abyste živi byli, a vejdouce, dědičně vládli zemí, kterouž Hospodin Bůh otců vašich vám dává.
Dt 4:40 - Protož ostříhej po všecky dny ustanovení a přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, aby dobře bylo tobě i synům tvým po tobě, a abys prodlil dnů v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.
Dt 6:21 - Tedy díš synu svému: Služebníci jsme byli Faraonovi v Egyptě, i vyvedl nás Hospodin z Egypta v ruce silné.
Verš 14
Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
Gn 35:5 - I brali se odtud. (A byl strach Boží na městech, kteráž byla vůkol nich, a nehonili synů Jákobových.)
Verš 17
Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
Gn 37:28 - Když pak mimo ně jeli muži ti, kupci Madianští, vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny, a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta.
Gn 37:36 - Mezi tím Madianští prodali Jozefa do Egypta Putifarovi, dvořeninu Faraonovu, hejtmanu žoldnéřů.
Gn 45:5 - Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi.
Verš 21
Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
Gn 41:40 - Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.
Verš 43
Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
Ex 14:8 - I zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského, tak že honil syny Izraelské; synové pak Izraelští vyšli v ruce vyvýšené.
Nm 33:3 - Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce, v patnáctý den téhož prvního měsíce, nazejtří po slavnosti Fáze vyšli synové Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských,
Verš 24
Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
Ex 1:7 - Synové pak Izraelští rozmnožili se a rodili se v hojnosti; a rozhojňovali se, i zsilili se náramně velmi, a naplněna jest jimi země.
Ex 1:9 - Ten řekl lidu svému: Aj, lid synů Izraelských jest mnohý a silnější nad nás.
Verš 25
Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
Ex 1:9 - Ten řekl lidu svému: Aj, lid synů Izraelských jest mnohý a silnější nad nás.
Ex 1:12 - Ale čím více trápili jej, tím více rostl a tím se více rozmáhal. I vzali sobě syny Izraelské v ošklivost.
Verš 26
I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
Ex 3:10 - Protož, nyní poď a pošli tě k Faraonovi; a vyvedeš lid můj, syny Izraelské z Egypta.
Ex 4:12 - Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co bys mluviti měl.
Verš 27
Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
Ex 7:9 - Když mluviti k vám bude Farao, řka: Ukažte od sebe zázrak, tedy díš Aronovi: Vezmi hůl svou, a povrz před Faraonem, i obrátí se v hada.
Verš 42
Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
Gn 15:14 - Však národ, jemuž sloužiti budou, já souditi budu; a potom vyjdou s velikým zbožím.
Z 105 - Témou žalmu sú slová 11. verša: "Tebe dám kanaánsku krajinu ako váš podiel dedičný." Žalmista ďakuje za vernosť a splnenie tohto prísľubu ako aj za mnohé iné dobrodenia, ktoré Boh preukázal svojmu ľudu pred zaujatím tejto krajiny.
Z 105,6 - Izraeliti sa volajú: "potomci Abraháma - synovia Jakuba".
Z 105,15 - "Mojich pomazaných… mojim prorokom" - myslí tu patriarchov, ktorí boli zvláštnym spôsobom zasvätení Bohu a dostali od neho zjavenie (porov. Gn 12,11-20; 20,1-18; 26,7-11).
Z 105,19 - "No potom došlo na jeho slová" (Gn 41,12-14).
Z 105,23 - "Jakub sa stal hosťom v Chámovej krajine", totižto v Egypte (Gn 10,6). Jakubovi potomci nikdy nesplynuli s Egypťanmi.
Z 105,28-38 - Egyptský kráľ sa dlho spriečal vôli Jahveho, nechcel prepustiť Izraelitov zo svojej krajiny. Boh potom zosiela desať rán. Žalmista z nich uvádza niekoľko.
Z 105,39 - Viedol ich viditeľným stĺpom ohňa za noci a oblačným stĺpom cez deň. Na púšti rozostrel "oblak, aby ich tak chránil" pred úpalom slnka (Ex 13,21; 14,19; 40,36 atď.). Reptajúcich netresce, kŕmi ich prepelicami (Ex 16,13; Nm 11,31 n.), dáva im "mannu", chlieb z neba (Ex 16,4; vysvetlenie pozri pri žalme 78,25).
Z 105,44 - Palestínu v tie časy obývali mnohé národy. Izraeliti sa zmocnili kanaánskych miest a dedín, polí a záhrad, viníc a olivových hájov, dobytka a všetkého majetku.
