2. kniha kráľov

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

2Kr 23, 1-37

1 Tedy poslav král, aby se shromáždili k němu všickni starší Judští a Jeruzalémští, 2 Vstoupil král do domu Hospodinova a všickni muži Judští, i všickni obyvatelé Jeruzalémští s ním, i kněží a proroci, a všecken lid od malého až do velikého, i četl, aby všickni slyšeli všecka slova knihy smlouvy, kteráž byla nalezena v domě Hospodinově. 3 Potom stoje král na místě vyšším, učinil smlouvu před Hospodinem, že bude následovati Hospodina, a ostříhati přikázaní jeho, i svědectví jehoa ustanovení jeho, vším srdcem svým a vší duší svou, a plniti slova smlouvy té, kteráž jsou zapsána v knize té. K kteréžto smlouvě i všecken lid přistoupil. 4 A přikázal král Helkiášovi knězi nejvyššímu a kněžím nižším i strážným prahu, aby vymetali z chrámu Hospodinova všecky nádoby, kteréž udělány byly Bálovi a háji, i všemu vojsku nebeskému. Kterýž popáliv je vně za Jeruzalémem na poli Cedron, vnesl prach jejich do Bethel. 5 Složil také kněží , kteréž byli ustanovili králové Judští, aby kadívali na výsostech v městech Judských a vůkol Jeruzaléma; takž podobně i ty, kteříž kadívali Bálovi, slunci, měsíci a planétám, i všemu vojsku nebeskému. 6 Vyvezl také háj z domu Hospodinova ven z Jeruzaléma ku potoku Cedron, a spálil jej u potoka Cedron a setřel na prach; ten pak prach vysypal na hroby synů toho lidu. 7 Domky také sodomářů hanebných zkazil, kteříž byli při domě Hospodinově, v nichž ženy tkaly kortýny k háji. 8 A kázal přivésti všecky kněží z měst Judských, a poškvrnil výsostí, na nichž kadívali kněží, od Gabaa až do Bersabé. Zkazil také výsostí u bran, kteréž byly u vrat brány Jozue, knížete města, a byly po levé straně vcházejícímu do brány městské. 9 A však nepřistupovali ti kněží výsostí k oltáři Hospodinovu v Jeruzalémě, ale jídali chleby přesné mezi bratřími svými. 10 Poškvrnil také i Tofet, jenž jest v údolí syna Hinnom, aby více žádný nevodil syna svého aneb dcery své skrze oheň Molochovi. 11 Zahladil také ty koně, kteréž byli postavili králové Judští slunci, kdež se vchází do domu Hospodinova, k domu Netanmelecha komorníka, kterýž byl v Parvarim; a vozy slunce spálil ohněm. 12 Ano i oltáře, kteříž byli na vrchním paláci Achasovu, jichž byli nadělali králové Judští, a oltáře, jichž nadělal Manasses v obou síních domu Hospodinova, pobořil král, a pospíšiv s nimi odtud, dal vysypati prach jejich do potoka Cedron. 13 Výsosti také, kteréž byly před Jeruzalémem, a kteréž byly po pravé straně hory Olivetské, jichž byl nadělal Šalomoun král Izraelský Astarotovi, ohavnosti Sidonských, a Chámosovi, ohavnosti Moábských, a Melchomovi, ohavnosti synů Ammon, poškvrnil král, 14 A potřískal obrazy, háje posekal, a místa jejich naplnil kostmi lidskými. 15 Nadto i oltář, jenž byl v Bethel, a výsost, kterouž udělal Jeroboám syn Nebatův, kterýž přivedl k hřešení Izraele, i ten oltář i výsost zkazil, a spáliv výsost, setřel ji na prach; spálil i háj. 16 A obrátiv se Joziáš, uzřel hroby, kteříž tu na hoře byli, a poslav, pobral kosti z těch hrobů a spálil je na tom oltáři. A tak poškvrnil ho vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil muž Boží ten, kterýž to předpověděl. 17 I řekl: Jaký jest onenno nápis, kterýž vidím? Odpověděli jemu muži města: Hrob muže Božího jest, kterýž přišed z Judstva, předpověděl tyto věci, kteréž jsi učinil při oltáři v Bethel. 18 Tedy řekl: Nechtež ho, aniž kdo hýbej kostmi jeho. I vysvobodili kosti jeho s kostmi proroka toho, kterýž byl přišel z Samaří. 19 Též všecky domy výsostí, kteříž byli v městech Samařských, jichž byli nadělali králové Izraelští, aby popouzeli Hospodina, zkazil Joziáš, a učinil jim rovně tak, jakž byl učinil v Bethel. 20 Zbil také všecky kněží výsostí, kteříž tu byli, na oltářích, a pálil kosti lidské na nich. Potom navrátil se do Jeruzaléma. 21 Přikázal pak král všemu lidu, řka: Slavte velikunoc Hospodinu Bohu svému, jakož psáno jest v knize smlouvy této. 22 Nebo nebyla slavena taková velikanoc od času soudců, kteříž soudili Izraele, a po všecky dny králů Izraelských a králů Judských. 23 Osmnáctého léta krále Joziáše slavena jest ta velikanoc Hospodinu v Jeruzalémě. 24 Ano i věšťce a hadače, obrazy i ukydané bohy, a všecky ty ohavnosti, což jich bylo viděti v zemi Judské a v Jeruzalémě, vyplénil Joziáš, aby naplnil slova zákona zapsaná v knize, kterouž nalezl Helkiáš kněz v domě Hospodinově. 25 A nebylo jemu podobného krále před ním, kterýž by obrátil se k Hospodinu celým srdcem svým, a celou duší svou, i všemi mocmi svými vedlé všeho zákona Mojžíšova, ani po něm nepovstal podobný jemu. 26 A však neodvrátil se Hospodin od prchlivosti hněvu svého velikého, kterouž vzbuzen byl hněv jeho proti Judovi, pro všecka popouzení, kterýmiž popouzel ho Manasses. 27 Protož řekl Hospodin: Také i Judu zavrhu od tváři své, jako jsem zavrhl Izraele, a opovrhu to město, kteréž jsem vyvolil, Jeruzalém, i ten dům, o němž jsem byl řekl: Jméno mé tam bude. 28 O jiných pak činech Joziášových, a cožkoli činil, zapsáno jest v knize o králích Judských. 29 Za dnů jeho přitáhl Farao Nécho král Egyptský proti králi Assyrskému k řece Eufraten. I vytáhl král Joziáš proti němu, a on zabil jej v Mageddo, když ho uzřel. 30 Tedy služebníci jeho vloživše jej mrtvého na vůz, přivezli ho z Mageddo do Jeruzaléma, a pochovali jej v hrobě jeho. I vzal lid země Joachaza syna Joziášova, a pomazali ho, i ustanovili králem na místě otce jeho. 31 Ve třímecítma letech byl Joachaz, když počal kralovati, a kraloval tři měsíce v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Chamutal, dcera Jeremiášova z Lebna. 32 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, všecko tak, jakž činili otcové jeho. 33 I svázal ho Farao Nécho v Ribla, v zemi Emat, když kraloval v Jeruzalémě, a uložil daň na tu zemi, sto centnéřů stříbra a centnéř zlata. 34 A ustanovil Farao Nécho za krále Eliakima syna Joziášova, na místo Joziáše otce jeho, a proměnil jméno jeho, aby sloul Joakim. Ale Joachaza vzal, kterýž, když se dostal do Egypta, umřel tam. 35 To pak zlato i stříbro dával Joakim Faraonovi; pročež šacoval obyvatele země, aby mohl dáti stříbro k rozkázaní Faraonovu. Od jednoho každého vedlé toho, jakž byl šacován, bral stříbro i zlato od lidu země, aby dal Faraonovi Néchovi. 36 V pětmecítma letech byl Joakim, když počal kralovati, a jedenácte let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Zebuda, dcera Pedaiova z Ruma. 37 I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, podlé všeho, což činili otcové jeho.

Verš 1

Tedy poslav král, aby se shromáždili k němu všickni starší Judští a Jeruzalémští,

2Krn 34:29 - Tedy poslav král, shromáždil všecky starší Judské a Jeruzalémské.

Verš 2

Vstoupil král do domu Hospodinova a všickni muži Judští, i všickni obyvatelé Jeruzalémští s ním, i kněží a proroci, a všecken lid od malého až do velikého, i četl, aby všickni slyšeli všecka slova knihy smlouvy, kteráž byla nalezena v domě Hospodinově.

2Krn 22:8 - Tedy stalo se, když mstil Jéhu nad domem Achabovým, že našel knížata Judská, a syny bratří Ochoziášových, kteříž sloužili Ochoziášovi, i zmordoval je.

Verš 12

Ano i oltáře, kteříž byli na vrchním paláci Achasovu, jichž byli nadělali králové Judští, a oltáře, jichž nadělal Manasses v obou síních domu Hospodinova, pobořil král, a pospíšiv s nimi odtud, dal vysypati prach jejich do potoka Cedron.

2Krn 21:5 - Ve dvou a třidcíti letech byl Jehoram, když počal kralovati, a osm let kraloval v Jeruzalémě.

Verš 34

A ustanovil Farao Nécho za krále Eliakima syna Joziášova, na místo Joziáše otce jeho, a proměnil jméno jeho, aby sloul Joakim. Ale Joachaza vzal, kterýž, když se dostal do Egypta, umřel tam.

Mt 1:11 - Joziáš pak zplodil Jekoniáše a bratří jeho v zajetí Babylonském.

Verš 14

A potřískal obrazy, háje posekal, a místa jejich naplnil kostmi lidskými.

Ex 23:24 - Nebudeš se klaněti bohům jejich, ani jim sloužiti, aniž dělati budeš tak, jako oni dělají; ale z gruntu vyvrátíš je, a obrazy jejich na kusy stroskoceš.

Ex 34:13 - Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.

Nm 33:52 - Vyžeňte všecky obyvatele země té od tváři vaší, a zkazte všecky rytiny jejich; i všecky obrazy slité jejich zkazte, všecky také výsosti jejich zbořte.

Dt 7:5 - Ale raději toto jim učiňte: Oltáře jejich zbořte, modly jejich stroskotejte, háje také posekejte, a rytiny jejich ohněm spalte.

Dt 7:25 - Ryté bohy jejich ohněm popálíš; nepožádáš stříbra a zlata, kteréž jest na nich, aniž ho sobě vezmeš, aby nebylo tobě osídlem, nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému.

Dt 12:3 - Oltáře jejich zbořte, a obrazy jejich ztlucte, háje také jejich ohněm spalte a rytiny bohů jejich stroskotejte, a vyhlaďte jméno jejich z místa toho.

Verš 15

Nadto i oltář, jenž byl v Bethel, a výsost, kterouž udělal Jeroboám syn Nebatův, kterýž přivedl k hřešení Izraele, i ten oltář i výsost zkazil, a spáliv výsost, setřel ji na prach; spálil i háj.

1Kr 12:32 - Ustanovil také Jeroboám svátek měsíce osmého, v patnáctý den téhož měsíce, ku podobenství svátku, kterýž byl v Judstvu, a obětoval na oltáři. Takž učinil i v Bethel, obětuje telatům, kteréž byl udělal; také i v Bethel ustanovil kněží výsostí, kteréž byl zdělal.

Verš 16

A obrátiv se Joziáš, uzřel hroby, kteříž tu na hoře byli, a poslav, pobral kosti z těch hrobů a spálil je na tom oltáři. A tak poškvrnil ho vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil muž Boží ten, kterýž to předpověděl.

1Kr 13:2 - I zvolal proti oltáři slovem Hospodinovým, řka: Oltáři, oltáři, toto praví Hospodin: Hle, syn narodí se domu Davidovu, jménem Joziáš, kterýž obětovati bude na tobě kněží výsostí, jenž zapalují kadidlo na tobě; i kosti lidské páliti budou na tobě.

Verš 19

Též všecky domy výsostí, kteříž byli v městech Samařských, jichž byli nadělali králové Izraelští, aby popouzeli Hospodina, zkazil Joziáš, a učinil jim rovně tak, jakž byl učinil v Bethel.

2Krn 34:6 - Též i města v pokolení Manasses, Efraim a Simeon, až i Neftalím i pustiny jejich vůkol.

Verš 21

Přikázal pak král všemu lidu, řka: Slavte velikunoc Hospodinu Bohu svému, jakož psáno jest v knize smlouvy této.

2Krn 35:1 - Slavil také Joziáš v Jeruzalémě velikunoc Hospodinu, a zabili beránka velikonočního čtrnáctého dne měsíce prvního.

Ex 12:3 - Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na každý dům.

Dt 16:2 - A obětovati budeš Fáze Hospodinu Bohu svému z bravů i skotů na místě, kteréž by vyvolil Hospodin, aby tam přebývalo jméno jeho.

Verš 24

Ano i věšťce a hadače, obrazy i ukydané bohy, a všecky ty ohavnosti, což jich bylo viděti v zemi Judské a v Jeruzalémě, vyplénil Joziáš, aby naplnil slova zákona zapsaná v knize, kterouž nalezl Helkiáš kněz v domě Hospodinově.

Lv 19:31 - Neobracejte se k hadačům a věšťcům, ani od nich rady beřte, poškvrňujíce se s nimi: Já jsem Hospodin Bůh váš.

Lv 20:27 - Muž pak neb žena, kteříž by měli ducha čarodějného a věštího, smrtí umrou. Kamením uházejí je, krev jejich bude na ně.

Dt 18:11 - Ani losník, ani zaklinač, ani hadač, ani černokněžník.

Iz 8:19 - Jestliže by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věšťcích, kteříž šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati?

Verš 27

Protož řekl Hospodin: Také i Judu zavrhu od tváři své, jako jsem zavrhl Izraele, a opovrhu to město, kteréž jsem vyvolil, Jeruzalém, i ten dům, o němž jsem byl řekl: Jméno mé tam bude.

2Kr 17:18 - Protož rozhněval se Hospodin náramně na Izraele, a zahnal je od tváři své, nezanechav z nich nic, kromě samého pokolení Judova.

2Kr 17:20 - A protož opovrhl Hospodin všecko símě Izraelské a ssužoval je, a vydal je v ruku loupežníků, až je i zavrhl od tváři své.

2Kr 24:3 - A jistě podlé řeči Hospodinovy to se dálo proti Judovi, aby jej zavrhl od tváři své pro hříchy Manassesovy, vedlé toho všeho, což byl činil,

Verš 30

Tedy služebníci jeho vloživše jej mrtvého na vůz, přivezli ho z Mageddo do Jeruzaléma, a pochovali jej v hrobě jeho. I vzal lid země Joachaza syna Joziášova, a pomazali ho, i ustanovili králem na místě otce jeho.

2Krn 36:1 - Tedy vzal lid země Joachaza syna Joziášova, a ustanovili ho králem na místě otce jeho v Jeruzalémě.

2Kr 23,3 - Porov. 11,14.

2Kr 23,4 - Druhý kňaz bol zástupca veľkňaza. – O nebeskom vojsku pozri 17,16. – Betel pokladal Joziáš v náboženskom ohľade za smetisko pre úctu zlatého teľaťa, ktorá tam kvitla, preto dal popol z modiel zaniesť na toto i tak znečistené miesto.

2Kr 23,6 - Dotyk mŕtvoly znečisťoval; bola to teda pre modlu najväčšia potupa. Preto sa spomína pohrebište pospolitého, najchudobnejšieho ľudu, lebo iného spoločného pohrebišťa nebolo. Zámožnejší mali na svojom pozemku vlastnú hrobku.

2Kr 23,7 - O "zasvätencoch" pozri 1 Kr 14,24; 15,12; 22,47.

2Kr 23,8 - Tu je reč o kňazoch, ktorí hrešili len tým, že konali bohoslužbu mimo jeruzalemského chrámu. Tých zvolal do Jeruzalema, aby nerobili prekážky pri odstraňovaní svätýň.

2Kr 23,10 - Pozri 16,3.

2Kr 23,11 - Podľa vtedajšieho názoru slnko beží na nebi na koňoch. – Farvar, podľa 1 Krn 26,18 Parbar, bola akási prístavba pri chráme, ba možno, že tam bola osobitná svätyňa slnka. Chrám slnka v Sipare sa tiež volal Barbár.

2Kr 23,13 - "Vrch záhuby" – asi dnešný Džébel Betnel Hawa (1 Kr 11,7). Ale niektorí čítajú miesto "Vrch záhuby" "Horu Olivovú".

2Kr 23,14 - Pomníky, maséby, pozri pozn. k 1 Sam 7,3–4. Porov. tiež pozn. k 6. veršu tejto hlavy.

2Kr 23,15 - Betel bol už na území Asýrskej ríše, no tento zásah si Joziáš mohol dovoliť, lebo Asýrsko už bolo v rozklade.

2Kr 23,16n - Porov. 1 Kr 13,1 n. – Slová v zátvorke sme doplnili zo LXX.

2Kr 23,18 - Slová v zátvorke sú dozaista neskorším dodatkom. V časoch Jeroboama Samária ešte nejestvovala.

2Kr 23,20 - Porov. Dt 17,2 n.

2Kr 23,21 - Porov. Dt 16,5 n.; Ex 12,1 n.; Lv 23,4 n. a 2 Krn 35,1 n. Dt predpisuje, že Izraeliti majú sláviť Veľkú noc všetci na jednom mieste a takto ju už dávno neslávili. Svätila si ju každá rodina doma, a to sa nezrovnávalo s nájdenou Knihou zákona.

2Kr 23,29 - Nechao išiel cez Palestínu k Eufratu v r. 609 pr. Kr. Egypt si už pod Psametichom znovu vydobyl samostatnosť a teraz, keď moc Asýrska bola na sklonku, chce Nechao uplatňovať aj staré nároky Egypta na Sýriu. Ale táto bola v tom čase už z väčšej čiastky v rukách Babyloncov a Médov. Nechao teda išiel asýrskemu kráľovi na pomoc proti Babyloncom a Médom, ako píše Jozef Flávius (Starožitnosti 10, 5,1). Tak treba rozumieť i tomuto veršu Biblie.

2Kr 23,31 - O Lobne pozri 8,22.

2Kr 23,33 - Rebla, dnes Rible, bola pri rieke Orontes (dnes Nahr el Asi), v údolí medzi Libanonom a Antilibanonom, južne od Ematu. – Podľa LXX nie jednu, ale desať hrivien zlata.

2Kr 23,34 - Zmenou kráľovho mena chce Nechao ukázať, že je ten na ňom závislý.