Kniha Genezis

1 (BKR) Jákob pak bydlil v zemi putování otce svého, v zemi Kananejské.
1 (ROH) A Jakob býval v zemi pohostínstva svojeho otca, v zemi Kanaána.

2 (BKR) Tito jsou příběhové Jákobovi: Jozef, když byl v sedmnácti letech, pásl s bratřími svými dobytek, (a byl mládeneček), s syny Bály a Zelfy, žen otce svého. A oznamoval Jozef zlou pověst o nich otci svému.
2 (ROH) Toto sú príbehy Jakobove. Jozef, ktorému bolo sedemnásť rokov, pásol stádo so svojimi bratmi. A on, chlapec, bol so synmi Bilhy a so synmi Zilfy, žien to svojeho otca. A Jozef donášal ich zlú povesť ich otcovi.

3 (BKR) Izrael pak miloval Jozefa nad všecky syny své; nebo v starosti své zplodil jej. A udělal mu sukni proměnných barev.
3 (ROH) A Izrael miloval Jozefa nad všetkých svojich synov, pretože mu bol synom staroby, a spravil mu sukňu pestrých farieb.

4 (BKR) A když spatřili bratří jeho, že ho miluje otec jejich nad všecky bratří jeho, nenáviděli ho, aniž mohli pokojně k němu promluviti.
4 (ROH) A keď videli jeho bratia, že ho miluje ich otec nad všetkých jeho bratov, nenávideli ho a nemohli s ním hovoriť pokojne.

5 (BKR) Měl pak Jozef sen, a vypravoval jej bratřím svým; pročež v větší nenávisti ho měli.
5 (ROH) A keď sa potom sníval Jozefovi zvláštny sen, a oznámil ho svojim bratom, nenávideli ho ešte viac.

6 (BKR) Nebo pravil jim: Slyšte, prosím, sen, kterýž jsem měl.
6 (ROH) Lebo im povedal: Počujte, prosím, tento sen, ktorý sa mi sníval:

7 (BKR) Hle, vázali jsme snopy na poli, a aj, povstal snop můj, a stál. Vůkol také stáli snopové vaši, a klaněli se snopu mému.
7 (ROH) Hľa, viazali sme snopy prostred poľa. A tu hľa, povstal môj snop aj stál, a ešte hľa, vaše snopy stály dookola a klaňali sa môjmu snopu.

8 (BKR) Jemužto odpověděli bratří jeho: Zdaliž kralovati budeš nad námi, aneb pánem naším budeš? Z té příčiny ještě více nenáviděli ho pro sny jeho, a pro slova jeho.
8 (ROH) A jeho bratia mu povedali: Či azda budeš kraľovať nad nami? Alebo či snáď budeš panovať nad nami? A ešte viacej ho nenávideli pre jeho sny a pre jeho slová.

9 (BKR) Potom ještě měl jiný sen, a vypravoval jej bratřím svým, řka: Hle, opět jsem měl sen, a aj, slunce a měsíc, a jedenácte hvězd klanělo mi se.
9 (ROH) A ešte sa mu sníval iný sen. A rozprával ho svojim bratom a riekol: Hľa, zase sa mi sníval sen. A hľa, slnce a mesiac a jedenásť hviezd sa mi klaňalo.

10 (BKR) I vypravoval otci svému a bratřím svým. A domlouval mu otec jeho, a řekl jemu: Jakýž jest to sen, kterýž jsi měl? Zdaliž přijdeme, já a matka tvá i bratří tvoji, abychom se klaněli před tebou až k zemi?
10 (ROH) A keď to rozprával svojmu otcovi a svojim bratom, dohováral mu jeho otec a riekol mu: Čo je to jaký sen, ktorý sa ti to sníval? Či azda prijdeme ja i tvoja matka i tvoji bratia, aby sme sa ti klaňali k zemi?

11 (BKR) Tedy záviděli mu bratří jeho; ale otec jeho měl pozor na tu věc.
11 (ROH) A jeho bratia mu závideli, ale jeho otec pozoroval na vec.

12 (BKR) Odešli pak bratří jeho, aby pásli dobytek otce svého v Sichem.
12 (ROH) Potom odišli jeho bratia pásť stádo svojho otca do Sichema.

13 (BKR) A řekl Izrael Jozefovi: Zdaliž nepasou bratří tvoji v Sichem: Poď, a pošli tě k nim. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.
13 (ROH) A Izrael povedal Jozefovi: Či nepasú tvoji bratia v Sicheme? Poď, a pošlem ťa za nimi. A on mu riekol: Tu som, otče.

14 (BKR) I řekl jemu: Jdi nyní, zvěz, jak se mají bratří tvoji, a co se děje s dobytkem; a zase mi povíš o tom. A tak poslal ho z údolí Hebron, a on přišel do Sichem.
14 (ROH) A povedal mu: Nože iď, pozri, či sa majú dobre tvoji bratia, a či sa má dobre stádo. A potom mi dones zprávu. A tak ho poslal z doliny Hebrona, a prišiel do Sichema.

15 (BKR) Našel ho pak muž nějaký, an bloudí po poli. I zeptal se ho muž ten, řka: Čeho hledáš?
15 (ROH) A našiel ho nejaký muž, keď hľa, blúdil po poli. A človek sa ho pýtal a povedal: Čo hľadáš?

16 (BKR) Odpověděl: Bratří svých hledám; pověz mi, prosím, kde oni pasou?
16 (ROH) A on odpovedal: Hľadám svojich bratov. Povedz mi, prosím, kde pasú?

17 (BKR) I řekl muž ten: Odešli odsud; nebo slyšel jsem je, ani praví: Poďme do Dothain. Tedy šel Jozef za bratřími svými, a našel je v Dothain.
17 (ROH) A človek mu povedal: Odišli odtiaľto, lebo som ich počul hovoriť: Poďme do Dotaina. A tak išiel Jozef za svojimi bratmi a našiel ich v Dotáne.

18 (BKR) Kteřížto, jakž ho uzřeli zdaleka, prvé než k nim došel, ukládali o něm, aby jej zahubili.
18 (ROH) A uvideli ho zďaleka, a prv ako sa k nim priblížil, úkladili proti nemu, aby ho zabili.

19 (BKR) Nebo řekli jeden druhému: Ej, mistr snů teď jde.
19 (ROH) A povedali druh druhovi: Hľa, tamto ide majster snov!

20 (BKR) Nyní tedy poďte, a zabíme jej, a uvržeme ho do některé čisterny, a díme: Zvěř lítá sežrala jej. I uzříme, nač jemu vyjdou snové jeho.
20 (ROH) A tak teraz poďte, zabijeme ho a hodíme ho do niektorej cisterny a povieme: Dravá zver ho zožrala. A potom uvidíme, čo budú jeho sny.

21 (BKR) A uslyšev to Ruben, aby ho vytrhl z ruky jejich, (nebo řekl: Neodjímejme mu hrdla,)
21 (ROH) Ale keď to počul Rúben, vytrhnul ho z ich ruky a povedal: Nezabijeme ho!

22 (BKR) Řekl jim Ruben: Nevylévejte krve. Vrzte jej do této čisterny, kteráž jest na poušti, a nevztahujte ruky na něj. Ale on chtěl vysvoboditi ho z ruky jejich, a pomoci mu, aby se navrátil k otci svému.
22 (ROH) A ešte im povedal Rúben: Nevylievajte krvi! Hoďte ho do tejto cisterny, ktorá je tu na pustine, ale nevzťahujte na neho ruky. Ale to povedal nato, aby ho vytrhol z ich ruky a aby ho poslal zpät k jeho otcovi.

23 (BKR) A když přišel Jozef k bratřím svým, strhli s něho sukni jeho, sukni proměnných barev, kterouž měl na sobě.
23 (ROH) A stalo sa, keď prišiel Jozef ku svojim bratom, že strhli s Jozefa jeho sukňu, sukňu pestrých farieb, ktorú mal na sebe,

24 (BKR) A pochopivše, uvrhli jej do čisterny. Čisterna pak ta byla prázdná, v níž nebylo vody.
24 (ROH) a vzali ho a hodili ho do cisterny. A cisterna bola prázdna; nebolo v nej vody.

25 (BKR) I usadili se, aby jedli chléb. A pozdvihše očí svých, uzřeli, a aj, množství Izmaelitských přicházejících z Galád, kteřížto na velbloudích svých nesli vonné věci a kadidlo a mirru do Egypta.
25 (ROH) Potom si sadli, aby jedli chlieb. Ale v tom pozdvihli svoje oči a videli, že hľa, cestujúci zástup Izmaelitov prichádza od Gileáda, ktorých veľblúdi niesli voňavé veci, kadivo a myrru; a išli, aby to zaniesli dolu do Egypta.

26 (BKR) I řekl Juda bratřím svým: Jaký zisk míti budeme, zabijeme-li bratra svého, a zatajíme-li krve jeho?
26 (ROH) V tedy povedal Júda svojim bratom: Aký zisk budeme mať, keď zabijeme svojho brata a zakryjeme jeho krv?

27 (BKR) Poďte, prodejme ho Izmaelitským, a nevztahujme na něj rukou svých, nebo bratr náš, tělo naše jest. I uposlechli ho bratří jeho.
27 (ROH) Poďme a predajme ho Izmaelitom, ale naša ruka nech nie je proti nemu, lebo je náš brat, je naším telom. A jeho bratia poslúchli.

28 (BKR) Když pak mimo ně jeli muži ti, kupci Madianští, vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny, a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta.
28 (ROH) A keď išli popri nich mužovia Madianiti, kupci, vytiahli a vyviedli Jozefa z cisterny a predali ho Izmaelitom za dvadsať strieborných, a tí doviedli Jozefa do Egypta.

29 (BKR) A navrátil se Ruben k čisterně, a aj, již nebylo Jozefa v ní. I roztrhl roucha svá.
29 (ROH) Keď sa potom navrátil Rúben k cisterne, hľa, Jozefa už nebolo v cisterne. A roztrhnul svoje rúcha.

30 (BKR) A navrátiv se k bratřím svým, řekl: Pacholete není, a já kam se mám podíti?
30 (ROH) A keď sa navrátil k svojim bratom, povedal: Nieto chlapca! A ja, kam sa ja teraz podejem!

31 (BKR) Tedy vzali sukni Jozefovu, a zabivše kozla, smočili sukni tu ve krvi.
31 (ROH) Vtedy vzali sukňu Jozefovu a zabijúc kozla zamočili sukňu do krvi.

32 (BKR) A poslali sukni tu proměnných barev, a dali ji donésti k otci svému, aby řekli: Tuto jsme nalezli; pohleď nyní, jest-li sukně syna tvého, či není?
32 (ROH) A poslali sukňu pestrých farieb a dali zaniesť svojmu otcovi a odkázali: Toto sme našli. Nože pozri, či je to sukňa tvojho syna, či nie je.

33 (BKR) A on poznav ji, řekl: Sukně syna mého jest; zvěř lítá sežrala jej, konečně roztrhán jest Jozef.
33 (ROH) A poznal ju a povedal: Je to sukňa môjho syna. Dravá zver ho zožrala. Jozef je istotne roztrhaný.

34 (BKR) I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní.
34 (ROH) Vtedy roztrhol Jakob svoje rúcha a položil smútočné rúcho drsné na svoje bedrá a smútil nad svojím synom za mnoho dní.

35 (BKR) Sešli se pak všickni synové jeho, a všecky dcery jeho, aby ho těšili. Ale on nedal se potěšiti, a řekl: Nýbrž já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu. A plakal ho otec jeho.
35 (ROH) Potom vstali všetci jeho synovia a všetky jeho dcéry a išli, aby ho potešili; ale sa nedal potešiť a riekol: Je isté, že sostúpim k svojmu synovi smutný do hrobu. - A jeho otec ho oplakával.

36 (BKR) Mezi tím Madianští prodali Jozefa do Egypta Putifarovi, dvořeninu Faraonovu, hejtmanu žoldnéřů.
36 (ROH) A Madianiti ho predali do Egypta, Putifarovi, dvoraninovi faraonovmu, veliteľovi kráľovskej stráže.